Ke "čtvrtstoletí" existence Prygl Challenge
13.08.2019 15:57
Ke konci dvacátého pátého ročníku Prygl Challenge se sluší vydat text, který by alespoň trochu zmapoval HA čtvrtstoletí existence tohoto malého turnaje a poodhalil nějaké věci ze zákulisí (turnaje i Homera). Nemá jít o kroniku, spíš se dočkáte mých osobních myšlenek.
Já a HA
Předem chci napsat, že mám HA rád. Ihned poté, co mi byla ukázána a co jsem pronikl (alespoň trochu) do toho, jak funguje, mi bylo jasné, že tohle je ta oddychovka, ke které jsem ochotný utíkat, když chci vypnout, že přináší stres, drama, adrenalin, pocit štěstí i zklamání v té pravé míře, kdy se všemi těmi pocity máte chuť pouze bavit, kdy víte, že na tom nezáleží, a že když je na pořadu dne něco jiného, necháte HA klidně stranou. Ale najít si ráno deset minut, nastavit tým, a večer, po třeba těžkém dni si jen tak sednout, nechat opravdový svět na chvíli plavat a sám pro sebe se z vlastní legrace naštvat na soupeře, kterému přál faktor náhody, nebo si zajásat při nečekaném vítězství nad favoritem, to je těch dvacet minut, které mi kolikrát opravdu zvedly náladu. Je škoda, že vývoj je poněkud strnulý, ale doufám, že to tady nezanikne. I na diskuze chodím rád, nepřispívám nijak moc jinam než do „své“, ale pobavím se často až až :)
Proč Homer?
Velmi krátký odstavec: nejsem už zrovna mladík, Simpsonovi jsem sledoval už v první repríze na ČT a Homer je prostě krásná postava. Nejsme si podobní, ani fyzicky, ani pojetím života, ale mám ho zkrátka rád.
Challenge = výzva, to je pro turnaje běžné. Proč Prygl?
Pro Brňáky: sice su rodilé Slatiňák, ale nakonec se familija hnula do Bastru, nakonec tady vegetíme kósek nad tó bíló kotvó aji s manželkó a kindošama. Napřed se mi to tu trochu eklovalo, hlavně ten dlóhé dojezd dovnitř Štatlu a nazpátek, v nočnim rozjezdu se ti začne hned chtit chcat a musíš to držet, nebo pali z busu a minimálně půlhodinu pak lemplovat ve Šrajbecu nebo jinde než jede další, přes den je to šalinó lang jak škaredá pohádka, šalina narvaná, duchny se cpó na sicny, tak tam visíš za haksnu jak hendikepované Betmen a morgoši ti v té tlačenici vyberó bágl, ale nakonec to není s Bastrem zas tak levingston, přes les do Žebálu na točenýho Ríšu je to betálné vandr, a hlavně, když stará kvartýr dostane vod fotra a nemusíš každé metr lepit těžké love za hypotéku, tak prostě nedržkuješ. No a Prygl? Kde jinde se maji Brňáci v létě vylepit? A každý ve Štatlu góme, kde a co Prygl je.
Pro neBrňáky: z městské části Slatina jsem se řízením osudu dostal do městské části Bystrc a nakonec to tu začal mít rád. Tak proč nepojmenovat turnaj po slangovém označení Brněnské (Kníničské) přehrady, když mám tuhle louži pár set metrů za barákem :)
Předehra
S Arenou jsem začal na počátku roku 2014 (v VIII.66, která už dnes neexistuje). Dostal jsem pár dobrých rad, vybudoval tým i zázemí, trochu postoupil, omladil, vydělal, vyladil tým, došel až do první, omladil znovu, vydělal výborně a s kostrou týmu z toho druhého omlazení jsem teď znovu v první. Že to všechno trvá strašně dlouho je patrné jen z údaje 2014-2019, vždyť za chvíli to bude šest reálných let, co se tu s tím pachtím. Po třech kompletních sezonách, ve kterých jsem se účastnil malého, ale docela sympatického středečního turnaje Forest Hockey League (který ve třetí sezoně svého fungování zanikl), jsem se rozhodl, že sice trochu jinak, ale také na malém prostoru chci udělat turnaj svůj.
Turnaj, jak to bylo a jak to je
Prygl Challenge vznikla oslovením několika zájemců z české a slovenské komunity a oficiálně odstartovala na začátku listopadu 2014 se startem 56. sezony. Osm prvních účastníků se rychle smrskl na sedm, jeden ze zájemců si prošel HA krizí a skončil (pak se restartoval, a nakonec je tuším docela úspěšný). Prvním vítězem se stal Big Tyg, který jako jediný odehrál všech 25 ročníků až doposud. Ve druhém ročníku opět nedohrál celý počet startujících, v průběhu sezony došlo k výměně názorů mezi mnou a Rozvracečemrodin, přičemž on se urazil a prostě se odstřihl (dnes už na HA nefunguje). Mezi stálice se postupně přidali Kennyczech, Zero Zhen, MartoLM a s drobnými přestávkami Bestik20, Blues, Kafkus, i další. Od té doby se ještě párkrát stalo, že tým nedohrál, ale turnaj už je stabilní a po pětadvaceti ročnících se nebojím říct, že si na HA našel místo.
Prygl Challenge prochází neustálým vývojem, z osmi účastníků postoupila na deset, dvanáct a nakonec šestnáct manažerů. Dokázal jsem začlenit týmy, které jsou z vyšších lig a nevyhnou se minimálně jednomu pohárovému utkání, v současnosti na MikyGBro testuji, jak lehce nebo těžce může startovat B tým. S počtem nad deset manažerů bylo potřeba turnaj rozdělit do dvou nebo i více tabulek a fází, něco se osvědčilo, něco ne. Z prvotních ročníků, kdy jsem trval na vyvrcholení v play-off se postupně přešlo na tabulkový systém, kdy je plánování nárazové a dá se lépe předejít neodehraným utkáním. Od devátého ročníku už nepočítám bodování hráčů, protože je to neuvěřitelně časově náročná záležitost (jelikož to dělám ručně, žádný mustr si na to udělat neumím :) ), kanadské bodování je teď záležitostí pouze jubilejních sezon. Z Challenge tím odpadly trofeje pro hráče, svůj význam vývojem docela ztratil Pohár kapitána Bubníka. V průběhu dějin Challenge jsem zavedl Pohár kapitána Čermáka, který mám osobně celkem rád, je to ocenění takové spíš děkovací, za to, že se někdo Challenge věnuje, snaží se tu o dobré zápasy a táhne tím i ostatní. Sám sobě ho nikdy neudělím :)
Co je zlo
Kromě počítání kanadského bodování je zlo, když jsem mimo pc, vázne update, těžko se mi hledá chvilka na zkontrolování plánování a je mi jasné, že když budu neaktivní já, půjde to do kopru. Dvě nebo tři nepovedené sezony a budu sledovat odliv manažerů, je to symbióza mé aktivity s tou vaší. Další zlo je, když někdo slíbí jít z poháru a nakonec nejde. Sehnat záskok je prakticky nemožné, vyloučený tým rozkopne rozpisy, hodně kontumací úplně poškodí soutěž o Trojzubec a Štít. Je zkrátka potřeba, aby někdo, kdo řekne, že chce hrát turnaj pak opravdu hrál. Pak už je to celkem jedno, někdo to tlačí na kotvy, někdo trénuje mlaďochy a užívá si, když dají gól, nebo někoho překvapivě vyklepnou.
Co mi dělá radost
Že turnaj žije, že i když diskuze není denně nacpaná příspěvky, že tam proletí tu a tam vtip, tu a tam nějaké špičkování a že když jsem se chystal v turnaji něco změnit, vždycky mi k tomu někdo něco napsal, bez zpětné vazby by to stálo za prd. Že mě baví turnaj mít, i když mám teď s vlastním týmem jiné cíle a do Challenge se Marines momentálně nehodí. Že jsem svůj vlastní turnaj dokázal vyhrát! Že se manažeři z Pryglu potkají jinde a odkazují se na to, že se potkávají v Pryglu. Že se mi vždycky povedlo dát sezonu dokupy tak, aby ročník nějak vypadal, i když byly dohrávky a kontumace. Radost mi udělá, že letos bude mít Luboh tvrdě vybojovanou medaili. A taky, že minimálně osm přihlášek se mi sejde vždycky rychle a tak je jasné, že to zatím nezanikne. A tím bych to uzavřel, s poděkováním všem, kteří doteď udělali Prygl Challenge tím, čím je.